Jednou v létě jsme slavili s přáteli, kamarád měl rozlučku se svobodou. Uspořádali jsme pro něj zahradní slavnost, v podstatě vcelku komorní. Bylo příjemné počasí, žádné vedro, foukal letní vánek. Firma, kterou jsme najali, zahradu hezky upravila a nazdobila. Oslava se zdála být povedená, ale něco tomu chybělo. Přece jen – je to rozlučka se svobodou. Všichni se sice dobře bavili, ale nebyla v tom ta jiskra, kterou by oslava tohoto typu měla mít. To potvrdil i další známý, který ke mně přišel a povídá: “ Hele je to tu jak na čajovým dýchánku.“ Martin měl pravdu. Sice byl oslavenec spíše introvert, takhle to ale přece nemůže pokračovat. Rozhodli jsme se, že Petrovi-budoucímu ženichovi-zavoláme společnici. Ne žádnou prostitutku, na to on není. Ale milou slečnu, se kterou bude moci strávit příjemný večer a bude už jen na nich, kam až to nechají zajít. To jsem ale netušil, že Martin zavolal dvěma holkám. Martin mi byl dlouho zavázaný a stále nevěděl, jak by mi laskavost oplatil. Jeho nápad mi přišel zprvu ztřeštěný, ale když se objevila Nina, na všechny předsudky jsem zapomněl. Byla to okouzlující mladá dáma, která mě uchvátila. Nechápal jsem, jak je možné, že si mohu s někým tak moc rozumět. Byla skvělá. Mohl jsem si s ní povídat úplně o čemkoliv, pořád jsme se smáli, cítil jsem se jako v ráji. Ani mi nepřišlo, že byla společnice. Vlastně jsem s ní ani nechtěl spát, bylo mi příjemné, když jsme si i jen prostě povídali. Dali jsme si pár skleniček vína, něco si o sobě popovídali a…začali jsme se líbat. Ani jsem nevěděl, že se tohle „smí“. Ale jak jsem záhy pochopil, mezi společnicí a prostitutkou je opravdu obrovský rozdíl. Věnovala se mi celou svou osobností, naslouchala mi, poradila, objala mě… Dodneška si vzpomínám, co pro mě její dotyk znamenal. Byl tak upřímný. Najednou mě napadlo, že tohle je to pravé pro mě. Vždycky jsem chtěl být s lidmi, ženy jsem odjakživa miloval a chtěl jsem jim dát vše. Zároveň mi přišlo pod úroveň balit holky v barech a klubech nebo dokonce na ulici či si snad dávat inzerát. Ale chtěl jsem se moci ženám oddávat, dát jim to, co potřebují. A to vše, aniž bychom se museli jakkoliv vázat, jelikož to já zatím nevyhledávám. Ženy jsou úžasná stvoření, ale jen málokterý muž si to uvědomuje a jen málokdo umí dát ženě to, co skutečně chce. Nevím, jestli já to umím, ale myslím si o sobě, že jsem empatický člověk a ženy mě baví… „tak teď už jen zjistit, zdali to tak skutečně je“, řekl jsem si…

Byl jsem pozván na jednu oslavu narozenin. Nebylo mi toho příliš řečeno dopředu, ale jsem zvyklý improvizovat. A nevědět dopředu každý detail může být také zajímavé, jsem zvídavý muž. Měl jsem přijít v 18:00 na oslavu, která se pořádala na chatě jedné dámy. Prý ať se zapojím mezi ostatní hosty a vyčkám dalších pokynů. Najednou ke mně přišla dáma v rudých šatech a podala mi ruku. „Vy musíte být Dominik“, usmívala se na mě. „Ano, to jsem“, odpovídám jí. Do dlaně mi nenápadně vsunula krabičku a pokynula hlavou směrem k mladé slečně v černé róbě s volánky. „Tamhleto je Jana, slaví dneska dvacetiny a nikdy neměla chlapa..jako že v posteli. Složili jsme se s holkama a chtěli bychom Vás pro ni na celou noc. Je možné, že ani sex chtít nebude, tak to prosím respektujte, ale v každém případě na ni buďte něžný.“ Řekl jsem ji, že to je samozřejmostí a podíval jsem se na mladou dámu nervózně postávající opodál. Když jsem otočil hlavou zpátky, dáma v rudém byla pryč. Nevěděl jsem, co v krabičce je, ale řekl jsem si, že to bude alespoň zajímavější. Vyrazil jsem směrem k Janě, usmál jsem se na ni a předal ji krabičku s přáním všeho nejlepšího. Když krabičku otevřela, stále jsem nevěděl, co v ní vlastně je. Jen se na mě šibalsky zaculila a oči se jí zajiskřily. Vrhla se mi do náruče a začala mě vášnivě líbat. V polootevřené krabičce ležící na zemi jsem zahlídl papírek s nápisem „Chceš?“. Vzala mě za ruku a táhla mě směrem k menšímu karavanu stojícímu na samotném kraji zahrady. Celou dobu jsme nepromluvili jediného slůvka. Otevřela karavan a pokynula mi, ať jdu dovnitř. Zavřela za námi a vrhla se na mě. Začala ze mě strhávat veškeré oblečení a já z ní. Zuřivě jsme se líbali. Zanedlouho se karavan začal houpat v rytmu našich přírazů. Byla to nezkrotná vášeň. Udělali jsme se oba ve stejnou chvíli, bylo to nepopsatelné. Po asi půl hodině jsme se oba zmoženě sesunuli na malou postýlku. Nevypadala, že by chtěla další kolo, tak jsem ji jen něžně hladil po vláskách a škrábal po zádech. Něžně? Ach ano, já zapomněl… to byla totiž asi ta jediná něha, která mezi námi v tu chvíli proběhla. Její kamarádky mají o Janě asi mylné mínění. Usnula a když se vzbudila, rozdali jsme si to ještě dvakrát. Pak jsme si dali panáka Finské, co měla schovanou v ledničce a vrátili se na párty. Teda, tomu říkám něha…

Vždy jsem tvrdil, že ženy jsou jako víno. Čím starší, tím kvalitnější. A stejně tak čím dál tím více mám pocit, že tuto kvalitu dokážu ocenit. Připadám si jako sommelier žen. Ale ne v tom duchu, že bych jich měl tolik. Právě naopak. Každou ženu si vychutnávám do posledního doušku jako to nejlepší víno. Prociťuji její energii plnými doušky, vnímám ji, vážím si ji.

            Když mi přijde zpráva od ženy, vzbuzuje to ve mně zvědavost a touhu ji poznat. Ale když zjistím, že je tato žena vyzrálá, probouzí se ve mně něco nepopsatelného. Tak jako tuhle kdysi, když jsem dostal mail od Karolíny. Psala, že je už dlouho sama. Ale jak jsem četl další řádky, přišlo mi, že je smutná. Toužil jsem být s ní. Obejmout ji a pevně sevřít. Jak jsem postupně zjišťoval, prošla si ve svém životě mnohými ztrátami, které ji zasáhly. Ale přesto jsem věděl, že v ní dřímá něco, co jen čeká na zažehnutí. Cítil jsem z ní tu jiskru. A poznal jsem, že lítost není to, co ode mě očekává. Nepíše mi proto, aby ve mně vyvolala soucit. Po chvíli psaní jsme si zavolali. Měla neuvěřitelně přitažlivý hlas. Přiznala se mi, že je starší a že hledá útěchu v náručí člověka, se kterým bude moci zapomenout na své strasti. Už během hovoru mi přišlo, že pookřávala. Najednou se smutný hlas začínal proměňovat a jak se mnou mluvila, jakoby získávala energii. Hltal jsem každé její slovo a zdálo se, že i jí je rozhovor se mnou velice příjemný. Netrvalo dlouho a domluvili jsme se na schůzce. Řekla, že bude mít na sobě červené šaty a já si připadal jako zamlada, kdy jsme si ještě domlouvali rande naslepo. Čekala tam. V krásných rudých šatech. Usmála se na mě a představila se mi. Bylo na ní vidět, že je ráda, že mě vidí. Měl jsem rezervaci ve své oblíbené restauraci. Než nám číšník přinesl lístek, nemohl jsem z ní spustit oči. Byla tak krásná. Její půvabné křivky lemoval samet jejích šatů, nádherné blonďaté vlasy pod ramena, rty vábící k políbení. Její pohled sklouzávalzase ke mně, když si vybírala v Menu. Natáhl jsem ruku a letmo se dotkl té její. Bylo vidět, že jí to rozhodilo. Oba jsme byli takoví příjemně nervózní. Naše zasnění přerušil číšník, který se vyptával, co si dáme k pití. Bezmyšlenkovitě jsem řekl: „Pro dámu červené víno a já si ho dám také.“ Usmál jsem se na ni a bylo vidět, že jsem ji svým úsměvem odzbrojil. Ptala se mě, jak vím, že má ráda červené. „Prostě vím“, odpovídám. 

Prvotní mírná nervozita z obou brzy opadala a během chviličky jsme se oba cítili naprosto sami sebou. Neustále jsem cítil, jak se propojujeme stále hlouběji. Ona mi brzy svěřila, že cítí totéž. Že se bála, jestli pro mě nebude příliš stará. A já jsem se jen smál, že naopak. Takhle přitažlivou a charismatickou ženu jsem již dlouho neviděl. Povídali jsme si a smáli se ještě dlouhé hodiny. Bylo na ní vidět, jak přesně tohle potřebovala. Bezprostřední vztah s někým, komu může důvěřovat a komu se může svěřit s čímkoliv. A jak brzy zjistila, se mnou se dá skutečně bavit úplně o čemkoliv. Od toho večera jsme se totiž scházeli na večeři ještě hodně dlouhou dobu. Občas jsem ji i namasíroval. Ale o tom zase někdy jindy…=) A dnes? Dneska má Karolínka spokojený vztah a miminko na cestě. Dodneška jsme zůstali přátelé a Kája je mi vděčná, že tehdy sebrala odvahu mi napsat.

Musím se přiznat, že tento příběh se odehrál již před dávnou dobou. Dnes by vše probíhalo asi trochu jinak…

Konečně pátek a víkend je přede mnou. Teď už si fičím domů po dálnici, poslouchám rádio a těším se, až se položím na gauč, kde si konečně odpočinu. Uteklo to rychle, dálnice je za mnou, ještě půlhodinka po cestičkách a jsem v cíli.

Z mého soustředění na cestu mě ale vyrušila jedna stopařka. „Mohl bych ji vzít, máme si přece všichni pomáhat. A konec konců mi alespoň uteče cesta rychleji…“ Dávám blinkr, zpomaluju a stáčím to ke kraji. „Hmm ale holka je to docela zajímavá“ pokukuju na ní zpětným zrcátkem, když za mnou dobíhá. „Tak kam to bude?“ ptal jsem se jako první. „Kamkoliv!“ odpověděla slaďoučkým hláskem moje nová hnědovlasá spolujezdkyně. Soustředil jsem se na jiné věci, a proto jsem se touhle zvláštní odpovědí moc nezabíral.

Dále to šlo celkem rychle. Hrozně jsme si sedli, povídali si, jako kdybychom se znali celá léta. Bylo to vlastně docela fajn. Vypadala tak uvolněně a pohodově. „Ty, a přítele máš?“ zeptal jsem se jí. „Ani ne…“ odpověděla opět pro mě trochu zmateně a položila si ruku na moje stehno. Docela nebezpečně blízko mého rozkroku… Poposedl jsem si a odkašlal. „Jak to myslíš?“ nedalo mi se nezeptat. „Je to blbec… pohádali jsme se. No a on se opil… a…“ odmlčela se, než pokračovala. „Zahnul mi! Sráč jeden!“ dopověděla o poznání rozzlobeněji. „Aha, to je mi líto.“ snažil jsem se tvářit soucitně. „Jsem na něj strašně naštvaná!“ dodala moje nová spolujezdkyně. „A co takhle, kdyby se našla příležitost mu to oplatit?“ navrhoval jsem. „Víš, já dělám gigola.“, prozradil jsem jí.

Tahle otázka její ještě před pár vteřinami líbezný pohled nadobro změnila. Najednou se jí něco objevilo v očích. Něco tajemného a zvrhlého. „Rozepni si poklopec!“ řekla nesmlouvavě. Neprotestoval jsem. „Hmm tak tenhle se mi ale líbí!“ poznamenala spokojeně, jakmile jej uviděla. Dala na něj ruku, jemně mně honila a druhou rukou si rozepínala bezpečnostní pás. Jakmile se uvolnila, poposedla si blíže ke mně. Sklonila hlavu a nasála se na můj penis. Vychutnával jsem si její teplou, vlhkou pusinku a stěží jsem se zvládal soustředit na řízení. Když tak na to vzpomínám, můžu být rád, že jsme se nenabourali. Uměla kouřit fakt dobře a já musel přivírat oči nad slastnými prožitky.

„Hele tady je takové fajn místečko…“ řekla, a tak jsem to stočil k jednomu odpočívadlu, mezi kterým byla hromada stromů, takže tam nešlo až tak dobře vidět z cesty. Sotva jsem zastavil, vyskočil jsem z auta a šel za ní. Mezitím se svlékala, a jakmile jsem otevřel dveře na straně spolujezdce, vyhoupla už na mě svojí holou prdélku. Nohama venku, ale opřená rukama o sedačku. Nebylo na co čekat, takže jsem si to namířil rovnou do její jeskyňky. Mmm joooo, začaly se ozývat její vzdechy, zatímco jsem do ní přirážel.

„Na, udělej mi pár fotek pro toho kreténa!“ hukla na mě zezdola a podala mi svůj mobil. No docela mě ta situace brala, užíval jsem si tu představu, jak ho to potom bude srát. Ale zároveň jsem si uvědomoval svou zásadu naprosté oboustranné diskrétnosti. Nechtěl jsem ji ale zklamat, a tak jsem pár fotek v přítmí udělal, kde bylo rozpoznat, o se právě děje. To se klučina bude divit, he! „A teď ještě video, mám jeden speciální nápad…“ řekla a otočila se na mě, patrně, aby šel vidět i její obličej a bylo nepochybně jasné, že to je právě ona. Zapnul jsem nahrávání a chvíli přirážel. „Tak a teď mi ho strč do zadku a nepřestávej nahrávat! Jen ať vidí, o co přišel, blbeček jeden!“ řekla mi svůj „speciální“ nápad. No nebránil jsem se. Holka ani necekla a pěkně držela. Já natáčel a dost vzrušeně přirazil. „Fíííha to je úlet!“ říkal jsem si.

Její prdelka povolila, takže jsem mohl začít naplno přirážet. Byla dost hlasitá a na mě začínal jít orgasmus. Nebylo na co čekat, takže jsem zatínal všechny svaly a vychutnával si přicházející pocity. „Pěkně se udělej do mě a pak natoč to, jasný?“ zaznělo její poslední přání… nebo spíš příkaz? Mohutně jsem se udělal a zahekal si do mobilu. Video sice asi bylo dost nekvalitní a vlastně na něm není ani nic moc vidět či pořádně slyšet (za což jsem i docela rád), nicméně účel to určitě splní. Po pár vteřinách oddechování jsem ho vytáhl a sehnul se k ní dolů. Holčina vypadala jakoby byla v sedmém nebi. No proti gustu… proletělo mi hlavou.

Stejně tak, jako když se z čista jasna objevila, zase i zmizela. Jen na mě prohodila při odchodu „Dík, měj se a dobře dojeď.“ Pořád jsem se trochu probíral z toho, co právě proběhlo a než jsem se stačil vzpamatovat, byla už pryč. Když jsem si sedal zpátky do auta, zašustilo pode mnou pár stoeurovek. Teda tak tohle asi nebyla typická backpackerka. Zážitek to byl ale rozhodně zajímavý.

Když si muž objedná společnici, pravděpodobně se bude jednat o dívku, se kterou muž stráví svůj čas sexem. Takovéto dívky si pak říkají společnice, ale vlastně jsou to jen luxusnější prostitutky. Naopak ženy velmi často sex od mužského společníka vůbec nechtějí, nebo alespoň to pro ně nebývá jedinou prioritou. Muž se cítí spokojený, je-li sexuálně uspokojený. Žena chce víc. A pokud se muž dokáže na ženu naladit, zjistí, že primitivní uspokojení ve formě orgasmu je jen špička ledovce skutečného potěšení, které může muži a ženě přinést. To ženy ví. Snad si to brzy uvědomí i muži.

            Někdy mě kontaktují ženy, které vyloženě dopředu říkají, že o sex nestojí. Nejinak tomu bylo i před několika týdny, kdy jsem poznal ženu, které na první pohled chyběly doteky. Ne že by to z ní až tak vyzařovalo, ale já mám na to zkrátka cit. Domluvili jsme se, že se budeme scházet jedenkrát či dvakrát týdně na dvě hodiny, které strávíme tak, že se budeme navzájem objímat, dotýkat a hladit. Ale že si nepřeje, aby v tom bylo cokoliv sexuálního. Pro muže nebývá snadné toto oddělovat. Je proto důležité se na ženu maximálně nacítit a plně ji vnímat. Říká se tomu dotek v přítomnosti. Oprostíte se od všeho a jste tady a teď. Vždy se snažím naprosto soustředit jen na ženu, se kterou jsem. Ale zde je to ještě důležitější. Nezajímá Vás v tu chvíli, že jdete zítra do práce. Je Vám jedno, že se ve vedlejší místnosti hádají sousedé nebo že na ulici křičí dítě. Všechny myšlenky opustíte a zcela si uvolníte mysl. Zavřete oči a pomalu se začnete dotýkat toho druhého. Nejprve ona doteky přijímá a Vy je dáváte. A pak naopak. Je to neskutečně silné cvičení, které Vám dokáže dodat tolik energie, kterou byste ani nečekali.

Tak ten prosím Vás, milé dámy neexistuje. V sobotu mi volala Katka, jestli nejdu k vodě. Přiznám se, že mě to potěšilo, poněvadž už jsem si dlouho nebyl zaplavat. „No jo, jenže já nemám tělo do plavek“, najednou zesmutněla. Doslova jsem vykulil oči. Zrovna od ní bych takovýhle předsudek nečekal. Vždyť kdo určuje, co je perfektní a co ne. Většině mých přátel se líbí, když je „za co chytnout“. Každý má nějaký vkus. Důležité je, aby se každý líbil především sám sobě. A pokud to tak není, dá se na tom rozhodně pracovat. Chvíli jsem ji přemlouval, až nakonec povolila. Nikdy jsem u žen (či lidí obecně) nevnímal zevnějšek jako tak výraznou prioritu. V každé ženě jsem si vždy dokázal najít něco, čím mě okouzlila.

            Když Káťa přišla, v očích jí jiskřilo a od obličeje se jí odráželo sluníčko. Úplně mi rozjasnila už tak krásný den. Bylo jasné, že si odpoledne užijeme. A taky jsme si ho užili. Navrhl jsem jí, že bychom se mohli jet projet nejdřív na kole a dojet k pláži, která je o něco dál. Souhlasila, a tak jsme nasedli na kola, která já už měl zarezervovaná. Vzal jsem ji do krásné zátoky, kde nikdo nebyl. Naše zpocená a horká těla se mohla odhalit úplně a my se s chutí vrhli do vody. Skotačili jsme u vody snad celé odpoledne a při západu slunce jsme se na břehu nádherně milovali. Bylo to úžasné. Rudé červánky za chvíli vystřídal úplněk a nad hlavami nám blikalo miliony hvězdiček. Naprosté ticho přerušované jen šploucháním vody. Naše nahá těla se proplétala v sobě, až jsme nakonec na pláži i usnuli. Katka dávno zapomněla, že se přede mnou kdysi styděla a mně dělalo více než dobře, že se se mnou může cítit přirozeně stejně jako já s ní.

Jednou jsem četl článek o gigolovi, kde 21letý indonéský gigolo tvrdil, že je to snadné být gigolem. „Ženy nám říkají, co chtějí a my jim to poskytneme. Řeknou, že chtějí masáž, tak je namasírujeme.“ Co ovšem mladíkovi nedochází, je to, že žena nikdy neřekne přesně to, po čem skutečně její srdce touží. Ženské myšlení je mnohem komplikovanější a pokud nejste zrovna Mel Gibson ve filmu Po čem ženy touží, pak jen těžko pouze podle jejich slov poznáte, co má skutečně v hlavě. Napadlo mě, že mladého gigola kontaktuji a zeptám se ho, jak to myslel. Chvíli jsme si psali a jeho odpovědi mě skutečně zaráželi. Byl to milý, ale neuvěřitelně naivní kluk. Říkal jsem si nicméně, že budu trochu kolegiální a dal mu pár rad. Ne že bych se až tak považoval za nějakého guru přes ženské myšlení, ale přece jen ho bylo třeba vyvést z pár omylů. A to i co se bezpečnosti týče. Jemu například ani nevadilo nepoužívat ochranu, když si to klientka přeje. Že tím prý ušetří a víc si to užije. Vysvětlil jsem mu, že prožitek ze sexu je o úplně něčem jiném a že zásady bezpečnosti jak pro něj, tak pro klientku jsou nesmírně důležité. A že je potřeba se především soustředit na ženu a ne na sebe samého. Vždyť ženino potěšení je samo o sobě opravdu uspokojivým pocitem. A jen pokud se dokáže propojit s myslí ženy, dokáže se více odpoutat od té vlastní za současného bdělého uvědomování si onoho spojení. Je třeba být empatický, vnímavý. Pozorně ženu naslouchat a snažit se, aby se cítila co nejlépe. „Naslouchej nejen jejím slovům, ale i pohybům. Vnímej, jak dýchá, soustřeď se na její tlukot srdce, prožívej každý její dotek a láskyplně jí ho oplácej. Dej do toho momentu vše, prožívej ho naplno.“ Cítil jsem, jak je za mé rady vděčný. Ptal se, jak by mi to mohl oplatit. Jen jsem se pousmál: „Rozdávej radost ženám. Vždyť to je přece náš cíl, naše poslání.“

Vždycky mě bavilo cvičení a vůbec pohyb. Sport miluji, stejně tak jsem ale otevřen různým alternativním možnostem vyřádění se. Nedávno jsem vyzkoušel nový druh jógy, už si ani nepamatuji její jméno. Stejně tak jsem slyšel o józe, kdy se cvičí ve 40 stupních. To musí být zajímavé, popravdě mě to spíš až vzrušilo. Zabrouzdal jsem na internet a zjistil, že jsou dokonce i nahé jógy. To mě rozrajcovalo ještě víc. Docela rád se pohybuji nahatý, přijde mi to jako fajn způsob uvolnění. Ale tohle bylo něco jiného. Několikrát jsem byl na různých naturistických akcích a upřímně mě ani nenapadlo být vzrušený při pohledu na ostatní nahé lidi. Prostě jsme byli nazí všichni, přišlo mi to takové přirozené. Ale představa horka, nahých těl svíjejících se do všemožných poloh při meditační hudbě…to bylo něco. Říkal jsem si, že o tom musím zjistit víc.

            Hned další den jsem odhodlán vyrazil do knihovny, abych si něco o tomto tématu načetl. Narazil jsem zde na knihu Kámasútry. Při jejím prolistováním mi běhal mráz po celém těle. Rozhodl jsem se, že se něco z těch pohybů musím bezpodmínečně naučit. Je to neuvěřitelné, do kolika různých poloh se člověk může dostat a přitom zůstat stále v ženě. Chtěl jsem o tom vědět více, chtěl jsem to ovládat. A tak jsem si našel, kde je možné se něčemu takovému naučit. Vyhledal jsem ženu, která mě hodlala do tajů Kámasútry zasvětit. Představoval jsem i to jako nějaký tajuplný salón stylizovaný do buddhistického ducha. Přišel jsem na místo určení, kde mi po chvilce čekání na rameno zaklepala milá postarší dáma. Otočil jsem se a pohlédl do jejich zářivých očí. Představila se mi jako Lenka a pozvala dál. Ukázalo se, že místo setkání bylo totiž přímo před jejím domem. Byt v domě vypadal obyčejně. Nic zvláštního, říkal jsem si. Nabídla mi židli v kuchyni a začala vařit čaj. Zeptala se mě, co od setkání očekávám. Popravdě vůbec jsem nevěděl, co očekávat. Chvilku jsme si povídali, popíjeli čaj. Zjišťovala, jaké mám zkušenosti, co mám v sexu rád. Dělal jsem ze sebe spíše nevinného. Ostatně v tomhle jsem příliš zkušeností neměl, podle knihy z knihovny je poloh opravdu docela dost. Dopili jsme čaj, ona mě vzala za ruku a šli jsme někam dozadu. Myslel jsem, že půjdeme do ložnice, ale ona mě odtáhla do místnosti, která mi učarovala. Žádné postele, jen spousta dek a polštářů na zemi. Zapálené svíčky, vůně levandule mísící se s čokoládou. Pobídla mě, abych si odložil a mezitím zapálila další svíčky a pustila hudbu. Než jsem stačil popadnout dech, už u mě stála také, byla nahá. Měla úžasné tělo. Svůdné křivky, plná prsa a krásný pevný zadeček. Okamžitě mě to vzrušilo. Pomohla mi s košilí a jakmile mi ji sundala, přivinula se ke mně svými prsy. Chytil jsem ji za zadek a přitiskl si ji k sobě ještě blíž. Políbila mě na krk a položila na deku. Ta se ukázala mnohem měkčí, než jak se zdála zprvu. Zavázala mi oči připraveným šátkem a já jsem v očekávání čekal, co se bude dít dál. Začala mi tělo hladit čímsi, zřejmě nějakým pírkem. Bylo to neuvěřitelně rajc, ty vůně, ta hudba…a ona. Netrvalo dlouho a na klíně se mi tyčil pulzující pyj. Její doteky na mém těle na sebe nenechaly dlouho čekat. Už jsem to nemohl vydržet, chtěl jsem ji. Ale říkal jsem si, že ji nechám, ať si se mnou hraje. Za chvíli mi sundala pásku přes oči, pusou mi profesionálně navlékla ochranu a v mžiku si na mě sedla. Rajtovala na mě jako divoká kočka, ale tohle představení trvalo jen chvilku. Omámen tím vším jsem úplně zapomněl, že jsem na kurzu Kámasútry. To jsem si uvědomil ve chvíli, kdy se z koníčka převrátila šikovně do jiné polohy, tentokrát Smělá jezdkyně. To jsme si užívali zase jen pár vteřin a v momentě jsem najednou měl její prdelku přímo před svým obličejem. Obratně s ní vrtěla, že jsem měl pocit, že kdybych jen vyplázl jazyk, tak si v podstatě asi vystačí sama. Takhle to šlo asi hodinu. Už jsem měl vždycky pocit, že se už už udělám, ona to ale vycítila a hned zase změnila polohu nebo zpomalila. Byla neuvěřitelně sexy. Celé to bylo šíleně vzrušující. A pak to přišlo. Věděla, že se za chvíli udělá, a tak mě nechala, abych se konečně vystříkal. Prožili jsme společně tak silný orgasmus, že jestli má nějaké sousedy, museli pěkně závidět. Udělal jsem se tak silně, že orgasmus dozníval desítky vteřin. Seděla zrovna obkročmo na mě, nohy měla za mými zády, a tak jsme oba spokojeně oddychovali v náručí toho druhého. Šeptala mi do ucha, že to bylo úžasné a že se těší na příště, kdy mě zasvětí do dalších tajů tohoto umění. Ono Kámasútra není totiž jen o polohách.

            Když jsme se loučili, oba jsme dobře věděli, že to nebylo naposledy, co jsme se viděli. Ty peníze za kurz byly totiž nejlepší investice, jakou jsem kdy podnikl.

Jednou večer jsem seděl na zápraží naší chalupy, pozoroval hvězdy a dával si svůj oblíbený drink – gin s tonicem. Napadlo mě, že bych se podíval na email, jak to často večer dělávám. Na obrazovce jsem spatřil jeden nový. Byl jsem zvědavý, vždycky mám takové příjemné šimrání v podbřišku, když se mi ozve někdo nový. Je to zvláštní pocit, mísí se zvědavost s napětím a vzrušením. Psala mi žena, či snad dívka. Psala, že jí chybí dotek od pořádného muže. Chtěla poznat někoho, kdo ji bude umět pořádně chytit, strhat z ní oblečení, povalí ji na postel a celou si ji vezme. Pár večerů jsme si psali, většinou celkem sprosté zprávy. Hrozně mě rajcovaly její představy. Osobní setkání na sebe nenechalo dlouho čekat.

Chtěla mě u sebe doma, a tak jsem dle domluvy zazvonil v osm večer na dveře jejího bytu. Otevřela mi okouzlující mladá dívenka a stydlivě špitla, ať jdu dál. Měla pěkný uklizený byt. Políbil jsem ji na tvář na přivítanou a omámila mě její svůdná vůně. Nebyl jsem si jistý, jestli to bylo jejím parfémem, nebo přirozenou vůní vzrušení, které z ní sálalo. Přesto na ní bylo vidět, že se ostýchá. Bylo mi jasné, že i přes perverznosti, co jsem o ní věděl, tenhle večer bude čistě na mě. Jak jsem se zmýlil, když jsme popili trochu vína a ona se začala postupně uvolňovat. Bylo vidět, že jí role submisivní kočičky i tak vyhovovala, ale rozhodně už se nestyděla. Víno nás rozehřálo, tak jsme si brzy začaly odkládat oblečení. Místnost osvětlovaly jen plameny svíček, a tak nebylo třeba, aby se svým studem nechala příliš unést. Brzy jsme na sobě oba nic neměli a povídání se postupně vytrácelo. Lehli jsme si oba na postel, která byla hned vedle křesel, na kterých jsme původně seděli. Okamžitě se ke mně přivinula. Hladil jsem ji po zádech a něžně škrabal podél páteře. Všiml jsem si, že začíná jemně vzdychat. Měla úchvatnou kulatou prdelku, která úplně lákala ke stisknutí. Pokaždé, když jsem se k jejímu zadečku blížil, zatajila dech. Bylo jasné, že je tahle oblast její erotogenní zónou. To se mi líbilo, zbožňuji ženské zadečky. Líbali jsme se a mazlili snad hodinu, její půvabná ňadra se mi tiskla na hruď. Oba jsme to moc chtěli, bylo to k nevydržení. Ale zároveň jakoby nás něco nutilo pokračovat a sex prozatím oddalovat. Přišlo mi, že se tím navzájem tak trochu dráždíme. Položil jsem ji na bříško a začal masírovat. Za zády mi přitom držela ptáka. Bylo to nadmíru sexy. Když jsem ji začal masírovat prdelku, svíjela se mi pod rukou jako had a začala vzdychat hlasitěji. Dost se jí to líbilo. Opatrně jsem dovnitř strčil jeden prst a jemně s ním kroutil. Začala sebou trochu škubat, a tak jsem ho uvnitř jen nechal a pomalu ho ohýbal směrem k její kundičce. Dýchala opravdu zhluboka. Druhou rukou jsem ji hladil střídavě zadek a občas plácl. Vypadalo to, že se snad udělá. V jeden moment jsem ji chytil za vlasy a prstem uvnitř její prdelky silně přitiskl na bod, z jehož druhé strany se přes tenkou stěnu mohl nacházet bod G. V tu chvíli se zkroutila a silně zakřičela. Když se opět trochu zklidnila, pomalinku jsem prst vytáhl. Bylo to vážně zvláštní, ale očividně ne nemožné. Ostatně jsou přímo i masáže análního otvoru, tak proč ne. Pořád mi stál jak kolík. Nenechal jsem ji příliš dlouho vydechnout, a s už nataženou ochranou jsem do ni vnikl. Nečekala to, a tak trochu vyjekla. Miluju tyhle momenty překvapení. Většinou začínám pomalinku, abych ženu dovedl k šílenství, ale teď jsem začal hned zprudka a rychle. Vrazil jsem ji ho tam až po kořen a divoce ji šukal. Udělala se asi po deseti vteřinách. Na chvíli jsem zpomalil a vytáhl ho. Převrátil jsem ji na záda a přesunul se ústy k jejímu skvostu. Chvilku jsem si s ní hrál dole jazykem, ale pak jsem ji ho tam zase strčil. Obmotala se nohami kolem mě a já ji pevně chytil za zadek. Zvedl jsem ji a šukal jsem ji vestoje. Pak jsem ji hodil na postel a stál nad ní. Pochopila to. Sedla si a začala mě kouřit. Držela mě přitom také za zadek, dost mě to rajcovalo, jak si mě vlastně posouvala až do krku. Druhou rukou mi ho zároveň honila. Věděl jsem, že takhle bych se ale moc brzy udělal. O to jí nejspíš taky šlo. Ale to já nechtěl. Položil jsem ji zpátky na postel a dal pod ni polštář. Dvěma prsty jsem ji prstil a pozoroval její výraz v obličeji. Byla už unavená, ale pořád hrozně nadržená, koukalo ji to z očí. Už už jsem ji ho tam chtěl znova vrazit, když tu se najednou odpráskla v asi desátém orgasmu, tentokrát vystříkla až za okraj postele. Na to jsem ji odpověděl hlubokým zásunem. Díval jsem se jí přímo do očí a přitom ji mrdal jako o závod. Škrábala mě do zad a křičela, křičela, jako by ji na nože brali. Zařvala „Udělej se!“ oddávajíc se dalšímu orgáči. Jak se její svatyně sevřela, udělal jsem se. Byl to neuvěřitělně silný a dlouhý orgasmus. Připadal jsem si jako v ráji. V sexuálním ráji. Znaveně jsem si vedle ní lehl, ona mi hlavu položila na hrudník a oba jsme spokojeně oddychovali. Věděl jsem, že tohle nebylo naposledy, co jsme se potkali. Vždyť také jsme si ani ještě nesplnili všechna přání, o kterých mi v emailu říkala. V duchu jsem si přehrával, jaké to asi bude příště. Už teď se na to těším a myslím, že ona určitě taky.

Zdál se mi dnes zvláštní sen. Plul jsem na lodi a vítr mi vlál ve vlasech. Byl vlahý, něžný, ale přitom jakoby mi chtěl něco říct, na něco mě upozornit. Vzápětí jsem zjistil na co. Zvedl se zničehonic obrovský vichr a shodil mě do vody. Pamatuji se jen, jak všichni volali a snažili se mě vylovit pomocí záchranného lana. Vlny ale byly tak mocné, že mě naprosto pohltily. Začal jsem se topit, panika. Ponořil jsem se pod hladinu a jen bezvládně pozoroval paprsky slunce slabě pronikající skrze rychle se blížící tmavé mraky. Poslední nadechnutí a smířlivě mé tělo klesá nadobro ke dnu. Zjišťuji, že strach se mění náhle v úplně jiný pocit, jakýsi zvláštní klid na duši. Zavřu oči a když je znova otevřu, spatřuji před sebou něco nevídaného. Přímo přede mnou se otevřel svět plný stvoření, která jsem nikdy předtím neviděl. Zjišťuji, že svíravý pocit, když jsem se nemohl nadechnout, je rázem pryč. V úžasu přistupuji blíže, abych si tato stvoření mohl lépe prohlédnout. Jsou to mořské panny. Všimnou si mne záhy a nejprve začnou plavat pryč. Když ale zjistí, že nejsem nebezpečný, zastaví se, aby mne také prozkoumali. Pozvou mě dále do jejich království a já odhodlaně kráčím s nimi. Je jich pět a všechny jsou mnou okouzleny, zřejmě předtím nikdy člověka neviděli. Ukazují mi, jak zde žijí. Brzy se dostáváme k místu, kde přespávají. Je to postel z mořských řas utkaná a peřina i polštář ušitá z měsíční záře, jak samy praví. Položí se na postel a přizvou mě blíže. Neotálím ani vteřinu a už ležím u nich, obklopen jejich krásou. Spanilé panny mě začnou hladit a já se cítím jako v ráji. Polibek od mořské panny je úžasný. Sladký a nevinný. A v tu chvíli mi zazvonil budík. No nerozbili byste ho? Alespoň jsem si řekl, že si sen musím hned zapsat a třeba v něm budu moci zítra pokračovat…

Tohle jsem si musel hodně promýšlet. Vcelku originální přání, ale musel jsem být velice opatrný. Nejdřív jsme přemýšleli nad nějakým interiérem. Hotelový pokoj, její byt, cokoliv, co by nám zaručilo stoprocentní intimitu a soukromí. Jenže to už zažila a po nějaké době plánování a dopisování ji ta představa začala nudit a napadlo ji něco jiného. „A co les?“, přečetl jsem si v mailu, který mi přiletěl do schránky hned po tom, co jsem jí napsal, že můžeme zkusit exteriér. Les. Museli bychom vyjet z města, ale to by nebyl problém. Jako zádrhel se zdála případná skupina nezvaných kolemjdoucích, pejskařů, zbloudilých běžců. Ale nevzdával jsem se, mám rád výzvy. Našel jsem skvělé místo, ne moc daleko od města a podle zkušeností lidí na webu, málo frekventované. Pořád si budu muset dávat pozor, ale přeci jen se náš plán už nezdál tak riskantní. Už jen stačilo pozměnit scénář podle nových podmínek, a bylo to. Byl jsem lehce nervózní, ale tím hravým způsobem, který se mi zdál příjemný. Museli jsme probrat všechny podrobnosti, být pečliví, protože tohle bylo víc než jen sex na veřejnosti. Mnohem víc. Poslední slova z posledního mailu, který mi od ní přišel, než jsem vyrazil na cestu, byly: „Můžeš být hodně drsný. Vím, že se budeš držet zpátky, ale neboj, mám to tak ráda a dohodli jsme se, co se stane při překročení hranic. Máme stopku.“

Viděli jsme se jen jednou. Když jsem dojel na místo, měl jsem chvíli problém najít parkoviště, na kterém se dohodli. Poznal jsem hospodu, o které jsme mluvili. Zahlédl jsem jen pár zákazníku, nejspíš štamgastů. Jeden na mě pohlédl z terasy, ale pak se otočil zpět ke svému příteli, který seděl naproti němu a hleděl si svého. A tak jsem šel dál, našel lesní cestu, o které jsem doufal, že je to ta, kterou jsem hledal a vydal se po ní. GPS na jeho mobilu mi ukazovala směr a zatím šlo vše hladce, po cestě  jsem potkal jen jednu starou paní se zabláceným, malým psem. Šel jsem asi půl hodiny, než jsem našel místo, které jsem hledal. Vydal jsem se mezi stromy, mimo lesní cestu a po chvíli chůze jsem narazil na další, užší a od pohledu mnohem méně používanou. Šel jsem tedy po ní dalších dvacet minut, začínal jsem být už lehce netrpělivý, nebo vzrušený, nebyl jsem si jistý. Konečně. Asi sto metrů před sebou jsem zahlédl postavu v neonově žluté bundě. Na chvíli jsem se zastavil. Mířila ke mně. Dal jsem se tedy opět do pohybu, kráčel jsem pomalu a v kapse svíral kus lana, který si pořídil v rámci instrukcí. Když už jsme byli téměř u sebe, zahlédl jsem její jemnou tvář, z části zakrytou ofinou a kapucí. Věděla, že jsem to já, ale nevšímala si mě. Scénář. Snažil jsem se být okatě nenápadný, ale moc jsem nevěděl, co si pod tím pojmem, který mu napsala, má představit. Scénář. Když už byl téměř za ní, otočil jsem se a vydal se za ní. Stmívalo se. Nikde nikdo. Když jsem se dostal až k ní, hra mohla začít. Popadl jsem ji zezadu, hrubě, ale přeci opatrně. Zakryl jsem ji rukou ústa, ucítil její zběsilý dech a sten, který ji unikl, a zatáhl ji mezi stromy, pryč z lesní cesty. Stáhl jsem ji na zem, roztrhl bundu, chvíli s ní zápasil, než se mi podařilo ji z ní stáhnout, a kousl ji do krku. Zasténala. Na chvíli jsem se zastavil, oba leželi nehybně. Věděl jsem, že se jí to líbilo, ale potřeboval jsem nabrat dech. Chvíli jsem ji líbal na krk, pak jsem vytáhl z kapsy lano a svázal ji ruce. Dokonce se mi to povedlo přesně tak, jak si přála. Měla na sobě pletenou sukni, kterou jsem snadno vyhrnul. Ale ještě bylo brzo. Ještě si budeme chvíli hrát, než má dáma dostane odměnu za svou poslušnost. Ještě si ji nezasloužila, pořád se bránila, ale jen sem tam, aby dodala scénáři na věrohodnosti.

Byla už tma. Muž sedící na verandě hospody dopil poslední pivo a rozhodl se vyrazit domů, když zahlédl muže, kterého téhož dne už viděl. Tentokrát nebyl sám. Kráčel se ženou, ruku měl položenou kolem jejích ramenou a něčemu se hlasitě smáli. Rychle zhodnotil jejich rozcuchané vzezření. To v tom lese snad zápasili?

Byla jsem normální žena středního věku, čím úspěšnější v kariéře, tím hůře se mi vedlo v osobním životě. Ten rok soud ukončoval mé mnoholeté bezdětné manželství s mužem, který mi už dávno byl cizí a já si konečně začala všímat, kolik mi ty roky s ním ve skutečnosti vzaly. Dívku, kterou otec tehdy vedl k oltáři, obklopovalo mnoho přátel, měla spoustu energie a chuti do života, velké plány a naděje. Žena, která nyní podepisovala rozvodové papíry, byla docela sama, čas se jí vepsal do tváře a o všechny přátelé i očekávání ji připravil izolovaný život úspěšné podnikatelky vedle neúspěšného muže. Na osamělost se zvyká těžko a se mnou to šlo z kopce.       

Nečekaný zvrat přišel až toho dne, kdy mne napadlo uspořádat firemní večírek před Vánoci. Už jsem nemohla dál chodit jen do práce a domů, věděla jsem, že potřebuji změnu. Toho nápadu jsem začala litovat v momentě, kdy se má mladší asistentka laškovně zeptala, kdo mi bude dělat doprovod. Stáhl se mi žaludek při pomyšlení na bývalého muže a uvědomila jsem si, že budu muset celovečerní veselí strávit sama, obklopena páry. Ta představa mě odpuzovala natolik, že jsem dopředu přemýšlela, jak se jako ředitelka společnosti z večírku vymluvit.

Večer, když jsem odcházela z kanceláře, upoutal můj pohled zdánlivě malý nenápadný papírek spadlý na zemi před potemnělou recepcí. Zvedla jsem ho a zůstala v šoku zírat na ta písmena vytištěná na vizitce. Život si se mnou vážně zahrával. Vizitka, velmi poutavě vypadající, patřila muži jménem Dominik a zvláště jedna část upoutala mou pozornost – ta, na které byl nápis Společník. Strčila jsem ji rychle do kabelky a dál už na ni nemyslela. Tajemný papírek mi však nedal spát a já musela stále přemítat nad tím, zdali Dominikovi napsat. Jednoho dne jsem to nevydržela a vytočila jsem číslo na vizitce. Do telefonu se ozval neodolatelně příjemný mužský hlas. Vysvětlila jsem mu, proč volám a brzy jsme byli domluveni. Hned po skončení hovoru mé tělo zaplavila vlna radosti a já se večírku najednou nemohla dočkat. Ten večer mne vyzvedl taxík, ve kterém seděl velmi dobře vypadající, mile se usmívající muž kolem třicítky. Jeho modré oči zářily, když mi otevíral dveře auta a já se cítila jako už dlouho ne. Na večírku mě Dominik vyzval k tanci a i přesto, že tančit neumím, uchýlila jsem se do jeho vlídné náruče, nechala se vést a užívala si všechnu tu pozornost a něhu, kterou mne tento téměř neznámý muž zahrnoval. Konečně jsem si opět připadala jako žena, ne již jen jako nevýrazná osoba, kolem které projdete a ani nevíte, že existuje. Po večírku mě vzal na procházku kouzelnou noční Prahou a povídali jsme si dlouho do noci. Cítila jsem, jak mě pozvolna opouští veškerá hořkost nahromaděná za léta a do žil se mi vlévá nová krev.

            Ten večer mi změnil život. Dominik mi pomohl vrátit se zpět do života, připadat si znovu chtěná a vážit si sama sebe. Občas stačí jen, aby vám někdo otevřel oči.